Příjezd domů 7:10 vymetu kuchyň a lednici, abych trochu naplnil žaludek, ale nic nenacházím a proto se raději přesunu k PC, kde zkontroluji obvyklé weby, pročtu si příchozí maily no a nakonec se v 8:00 přesunu do postele, kam si pod ruce našteluji notebook, abych se mohl ještě za čerstva pustit do psaní následujících řádků.
Opět začnu příjezdem, ten byl bez problémů, postarší pán ve vrátnici (asi důchodce) nás nasměroval do výtahu, kterým jsme byli vyvezeni do horního patra ono Switchího doupěte neřesti, tam nás okamžitě přivítalo dunění hudby a několik kamarádů, které tímto zdravím, vlastně zdravím úplně všechny, jež jsem tam potkal, nebo s kterými jsme se seznámil, jste skvělí a je mi ctí s vámi trávit čas na jednom parketě, ale jmenovat vás nebudu byl by to dlouhý seznam! Tolik úvodem. V následujících řádcích se pokusím trochu popsat prostředí Rooster´s cocktail baru.

Prostory do tvaru písmene L byly příjemné, několika okny šlo výhlednout ven na malé náměstí, ze kterého do vnitřku Roadsteru pronikalo světlo z venkovních lamp. Bar se nacházel po levé straně a nechyběl ani stánek s Redbullem napravo od vstupních dveří, kterému jsem tentokrát odolal, zejména pro to, abych se v ranních hodinách nevznášel ve výšinách. I kapacita pro odpočinek byla dostatečná. DJpult byl umístěn asi nejlépe kde mohl, jen mi vadil ten mohutný sloup hned vedle! Co mě od prvních chvil rozptylovalo, byla vedlejší plně osvícená místnost, kde se během večírku odehrával pokerový turnaj. Když už jsem nakousl ty světla, tak se o nich zmíním více. Pokud chce jakýkoliv klub pořádat taneční akci a jeho světelný park čítá, nazelenalé osvětlení baru a jeden zelený mini lazer, tak je to prostě málo! Naštěstí světla jsou jenom doplněk a z druhé strany by se na tom dalo najít i pozitivum, že netrpěly oči.
Nyní k hodnocení Djů.

Casey

Myslím, že dobře zvolená náhrada za Martineze, (kterýžto opustil slibně rozjetou kariéru DJe a snad naplno studuje anglický jazyk v kanadském Vancouveru) Během jeho hraní jsem zaznamenal pecky jako Hey Boy, Hey Girl od Chemical Brothes, nebo Born Slippy od Underworld, ale více než hudby jsem si všímal prostředí a snažil se v něm aklimatizovat, takže Caseyho set nebudu hodnotit, nicméně by se dalo říct, že párty dobře nakopl a s blížící se 23tí hod. se parket začal docela zaplňovat. To už se blížil čas předání štafety dalšímu DJovi jímž nebyl nikdo jiný, než…

Lecram

A já ho konečně zastihl hrát na Switchi, nutno uznat, že to vzal pořádně od podlahy. Hned úvodní Red Carpet – Alright, byla totiž trefa do černého, najednou byl parket plný a začalo to pravé mejdlo, všichni tradiční switchaři byli ve svém živlu, protože co track, to pecka. Z rukou Lecramových zaznělo např. Armand Van  Helden ft. A-Track pres. Ducksouce – Anyway, Masters @ Work – To Be In Love, Modjo – Lady, Angello ft. Laidback Luke – Show Me Love, X-Press 2 – Lazzy (Moto Blanco Remix) přechody byly téměř bezchybné a všichni si jeho hraní patřičně užívali, nicméně právě to byla doba, kdy nás svými osvětlenými kamerami začali poprvé (s dychtivostí paparazzi) nahánět dva kameramani, jako kdyby natáčeli DVD pro Sensation White. Možná jim ani nedocházelo, že tím většinu osazenstva dost otravují. Snad ta videa budou stát za to! Lecram se blýskl skvělým výběrem funky and disco house tracků i precizním mixem, ikdyž druhá hodinka jeho hraní mi přišla o něco slabší než první. Mé hodnocení je 8. bodů z 10. možných. Nevím proč to tak je, ale když se mi něco líbí, tak to uplyne velmi rychle, najednou totiž byla 1:00 a to byl čas, kdy se měl za mix pult přesunout hlavní host.

Chris Sadler

Ten přizpůsobil svůj set atmosféře Switche, takže zazněl hodně veselý a našlápnutý set, který měl pro mě osobně tři nejsilnější momenty a to, když někdy v začátku zahrál klasiku Dave Armstrong – Make Your Move, poté někde v prostřední části při Axwell – Watch the Sunrise (eSQUIRE Remix) a když celý set uzavíral peckou Bob Sinclair – New New New (Avicii Remix) z čehož mi dokonce naskočila husí kůže. Chris Sadler je dlouholetá stálice a naprostý profesionál, po technické stránce zahrál čistě a bezchybně, nezaznamenal jsem jediný pokažený přechod, set měl dobrý vývoj i gradaci a lidé by určitě pařili naplno, jen kdyby nebylo těch otravných kameramanů (jakmile se to začalo rozjíždět, oni okamžitě nažhavili lampy a opět neúnavně svítili do davu). Za Chrisův výkon 8,5 bodů z 10. Ovšem hlavní hvězda večera a nejenom pro mě byl

Hozzy
Jeho set bych popsal jedním slovem dokonalost. Nasadil naprosto nekompromisní tempo o rychosti + - 133 BPM co se výběrů tracků týče, občas zazněl příjemný vokál, ale většina jeho setu byl destroited (zničující) funky house, který měl neuvěřitelné grády a byl plný neznámých tracků, rychlost přechodů mezi jednotlivými skladbami bych přirovnal k rychlosti mechaniků F1 když vyměňují kola závodníkům šup, šup výměna, žádné dlouhé přetahovaní, dynamika, náboj a zejména preciznost z jeho vystoupení udělaly naprostý koncert. Bylo cítit, že úplně splynul s davem a obrovsky si to užíval, za to se mu od publika dostávalo patřičné zpětné odezvy v podobě zdvižených rukou a hlasitých projevů. Takže mé hodnocení 9,5 bodů z 10 tohle se opravdu jen tak nevidí a neslyší.

Marionette

Na Hozzyho set se prakticky nedalo navázat, protože nasadil laťku moc vysoko a ani sem neočekával, žádné překvapení. V začátku sice zazněla má oblíbená La Tromba od Chrise Lakea a podruhé za večer Bob Sinclair – New New New (Avicii Remix) ale následný techhouse a progressive byl absolutně mimo můj šálek kávy a naprostý odklon od zajetého standartu Switche, kterým je veselý house. Občas bylo slyšet kopnutí a dokonce i nějaké divné zaskřípění, způsobené technikou, ale to jsem se již oddával rozhovoru s Lazym, kterého tímto zdravím. Marionettův set jsem neslyšel celý a proto jej také nebudu hodnotit. Podle toho, jak parket po jeho nástupu prořídl, bylo patrné, že neoslovil více lidí.

Do ranních hodin vydrželo jen několik málo nezničitelných, což se rozhodně nedá srovnávat s konci na Switchích v Litomyšli.

Závěrečné shrnutí, premiérový Switch v HK se rozhodně povedl, návštěvníků mohlo být odhadem kolem 250 až 300. Jen mi trochu překvapení přišli ti, kteří tuto akci zažili, viděli a hlavně slyšeli poprvé, nebýt tradičních Switchařů, kdo ví jak by to celé vypadalo. Takže zejména pro novice vzkazuji, že je to všechno o recesi, zábavě a našláplé hudbě, na kterou se paří a to doslova. Mezi šestou a sedmou hodinou jsem se rozloučil s Yro, Veru a Lazzym a odebral se směr home.

Plusy: velmi kvalitní hudba, skvělá atmosféra, zvuk, prostředí baru, výkony DJů, parking za 10tikačku
Mínusy: absence světel, otravní kameramani, málo těch, kteří téma 80tek vzali opravdu vážně, po Hozzyho setu pro většinu osazenstva párty skončila
Poděkování patří Terce Košťálové za svolení k použití fotek. Naleznete je >>zde<< v Galerii.

Sdílet článek na: